Recenze hry: Legend of Kay

Hned úvodem je nutno poznamenat, že Legend of Kay bude klást před hráče, i přes svou nižší obtížnost, jedno zásadní úskalí – hlavní postavou je s odpuštěním rozmazlený fracek a také to dává najevo (autoři to příslušně zohlednili i v jeho frackovitém dabingu). Za celou hru vám dá hodně práce, aby vám hlavní hrdina přirostl k srdci, a pokud se mu to podaří, tak jen proto, že si sarkastické poznámky neodpouští skutečně na nikoho, tedy ani na nepřátele.

Kdože jsou vlastně oni nepřátelé? To bylo tak, na jednom ostrově žili poklidně pospolu mluvící tygři, ještěrky a králíci, dokud nezaútočilo z pevniny impérium goril, podporované lstivými krysami. Spolu s celou armádou žoldnéřů si ostrov podrobili a nastolili krutovládu, zatímco gorilí císař se jal prozkoumat tajemství ostrova, kde se údajně skrývá klíč k nesmrtelnosti.

Celá Legend of Kay je laděna do výrazně asijského hávu. Ať už jde o mytologii, styl grafiky a nebo prostě fakt, že hlavní hrdina Kay je ninja v záběhu, hra působí jako nějaká japonská legenda převyprávěná mladšímu publiku přes zvířátka. To je zajímavé... anebo hodně zvláštní, záleží na vaší toleranci k podobným věcem.

Kay se jednoho dne prostě rozhodl, že mu došla už tak absentující trpělivost s krysami i s gorilami a vše si vyřídí po svém – bude muset odcestovat do hlavního města a tam se postavit gorilímu císaři i jeho krysímu ministru. Cesta to nebude jednoduchá, a jako správný hrdina během ní bude muset pomoct spoustě jiným zvířecím hrdinům (poté, co je za něco okřikne nebo urazí, samozřejmě). V průběhu své pouti bude muset překonat bažiny, projít tajemné chrámy, překonat rozbouřené řeky i hluboké lesy až do hlavního města. Jeho nejčastější překážkou ale budou protivníci.

S Kayem začínáte s znalostí několika primitivních chvatů. Nemusíte mít ale obavy, po souboji s přerostlým kancem a tréninku u vašeho věčně opilého mistra se hra teprve rozjede a v jejím průběhu se naučíte postupně celou škálu chvatů, úderů a speciálních pohybů. Těch si užijete do sytosti, protože protivníků budete mít bezpočet. Velkou výhodou Kaye je speciální kombo systém. Stačí se několikrát za sebou trefit a můžete pomocí speciálního tlačítka rychlostí blesku přeskakovat rovnou mezi protivníky a ušťedřovat jim jeden úder za druhým. Toto je velmi důležitá vlastnost hry, kterou je lépe se naučit, protože jak se navyšuje "řetěz" za sebou úspěšně zasáhnutých nepřátel, zvyšuje se dočasně i Kayova útočná síla. Budete to opravdu potřebovat, protože od poloviny hry jsou nepřátelé většinou v brnění, které je z nich třeba omlátit, než je můžete účinně zasáhnout. Rozumí se samosebou, jak jste asi poznali z okolních obrázků, že Legend of Kay je hra přísně nekrvavá, takže i přes sekání do nepřátel tu nehrozí žádné velké scény násilí a osekávání končetin. Nakolik je to dobře či špatně, to záleží na vašem vkusu, ale hra je očividně orientovaná na širokou přístupnost publika, včetně mladších hráčů. Co je třeba zmínit, je také poměrně vysoká jednoduchost hry. Ve chvíli, kdy Kay aktivuje svůj "přískokový kombo systém", stává se pro nepřátele těžko zasažitelným a může si mezi nimi hopsat a pižlat je po kouskách zdraví, dokud je neskolí. Prostředí nijaké záludnosti neskrývá, dočkáte se své standardní porce skákání po plošinkách, šplhání po lanech i plavání ve vodě. Snad jen honičky s hejny sršňů dokážou být někdy frustrující, ale obtížnost není nic, co by vybočovalo z průměru. Jednoduché nebo ne, nejdůležitější je, zda se hra dobře hraje, u Legend of Kay se tu s klidem v srdci dá odpovědět „ano“. Připusťme si, na špičky nadupaného žánru akčních plošinovek nedosahuje, ale jako příjemné zpestření funguje více než dobře.

Grafika je velmi líbivá a hudba překypuje asijskými motivy, stejně jako zbytek hry. Co si ovšem zaslouží výtku i pochvalu současně je dabing, kdy všechny vedlejší postavy jsou namluvené více než dobře, ale právě samotný Kay návdavkem ke své nabubřelé osobě dostal i znuděný a zároveň afektovaný hlas, čímž působí trochu kontroverzně. Dokud jsem nehrál Legend of Kay, ani jsem nevěděl, že je něco takového vůbec možné s hlasem provést. Evidentně to byl ale záměr. Je to tedy na vás. Překousnete drobné nedostatky a zahrajete si poměrně originální akční plošinovku? Litovat nebudete, přestože je tu solidní šance, že ani nebudete vykřikovat do světa nadšením, jakou že to úžasnou hru jste si pořídili. Na druhé straně, jak často se něco takového stává, že ano?

V hodnocení zvažte fakt, zda hra, kterou hodnotíte je skutečně žánrově to, co jste chtěli hrát. Dát kupříkladu hororu nízké hodnocení jen proto, že nemáte horory rád/a je slabý argument. Hodnoťte prosím jen hry v žánru, který si rádi zahrajete